"ZÁPADNÍ VAL 1944 - PRŮLOM"

Stále v nás přetrvává mylný obraz o průběhu bojů na západní frontě v letech 1944–1945. V době před rokem 1989 se nám vštěpovalo, že na západní frontě Spojenci měli za soupeře jen podřadné a opotřebené jednotky, špatně vyzbrojené, bez morálky a sil. V kvapíkovém tempu prý proráželi přes houfně se vzdávající nepřátele a spěchali na Berlín… Realita byla ovšem naprosto jiná… V cestě Spojencům nestáli zdaleka jen invalidé, děti a starci, ale často zkušení frontoví veteráni, elitní jednotky nacistické branné moci a mohutná, dobře vybudovaná obranná postavení. Nejdříve se museli Spojenci dostat přes Atlantický val a pak následovala řada bitev a bojů, mimo jiné i o další velkoryse vybudovaný pevnostní systém – o Západní val.

Západní val byl obranným pásmem, které mělo ochránit Německo proti útokům ze západu. Budoval se od příchodu Hitlera k moci v prostorech, kde se stavělo opevnění již za první světové války (od roku 1916 tzv. Hindenburgova linie). Vlastní stavba Západního valu se rozeběhla už před rokem 1938, jako protipól francouzské Maginotovy linie. Spojenci tomuto opevnění přezdívali Siegfriedova linie.
Stavba probíhala až do konce roku 1940. Západní val se táhl po celé délce francouzsko-německé hranice od Nizozemí až po Švýcarsko. V zásadě jej tvořila dvě pásma, přičemž první se skládalo zejména z překážek a linií železobetonových kulometných hnízd, protitankových a protiletadlových postavení. Druhé pásmo pak mělo být podle původních záměrů mohutnější, tvořené z tzv. B-Werků a z tvrzí, s podzemními chodbami a sály. Díky přerušení stavby nebyla značná část prací realizována a tak Západní val neměl dokončenu např. žádnou z plánovaných dělostřeleckých tvrzí. Přesto se jednalo o mohutně vybudované pevnostní obranné pásmo, na některých místech s hloubku až 50 km. Použitý stavební materiál, kvalitní výzbroj, aplikované taktické zásady a typologie použitých objektů řadily Západní val mezi nejmodernější pevnostní systémy tehdejší Evropy.
Okupace celé západní Evropy však umožnila Hiterovi přenést obranu na „nové hranice“. Začala stavba Atlantického valu – na pobřeží oceánu. Pevnostní pásmo pokrylo pobřeží Norska, Dánska, Holandska, Belgie, Francie… Sem se směřovala naprostá většina stavebního materiálu, zbraní využitelných v opevnění, překážkového materiálu a zejména stavebních kapacit. Zneužito bylo také práce desítek tisíc totálně nasazených dělníků z celé okupované Evropy.
Po vylodění Spojenců ve Francii, proražení Atlantického valu a jejich úspěšném postupu měl Západní val splnit svoji původní obrannou úlohu. Dne 24. srpna 1944 vydal německý vůdce Adolf Hitler směrnici pro obnovení budování opevnění. K prvním dílčím útokům na objekty Západního valu došlo už na podzim 1944.
Na jaře 1945 si Spojenci museli vybojovat cestu k Rýnu a poté přes samotnou řeku do srdce Německa. Na severu Evropy se probojovávaly vpřed britské, kanadské a americké jednotky pod Montgomeryho velením. Dále na jihu byly síly pod americkým velením odhodlány ukázat, že si dokážou vést lépe. Generál Patton vyslal obrněné klíny své 3. armády, které prorazily cestu oblastí pohoří Eiffel a 7. března dosáhly Rýna.
Toto tažení 3. americké armády, vrcholící březnem 1945, považovali mnozí lidé za jednu z největších operací celé války. Během deseti dnů dvanáct divizí 3. armády obklíčilo nebo zničilo dvě německé armády, přičemž se zmocnily více než 60 000 zajatců a území o rozloze přes 25 900 km² a to vše za cenu minimálních vlastních ztrát. 22. března bylo osm amerických divizí na Rýně jižně od Koblenze. Němci byli vyděšení, zmatení a bezmocní. Nepřítel byl poraženou masou mužů, žen a dětí promísenou zatvrzelými nacisty.
Jednotky 3. armády byly připraveny překročit Rýn v Mohuči, Wormsu a Oppenheimu. 6. skupina armád pokračovala v útoku k Rýnu, nepřítel na severním křídle ustupoval a nadále kladl silný odpor na Siegfriedově linii.

A boje na Západním valu jsou hlavním tématem letošních bojových ukázek akce CIHELNA.